Jeptisky z jednoho klastera se rozhodly, ze se vypravi na cestu do Svate Zeme.
Kdyz se vratily, dozvedel se o jejich vyprave sam biskup a zavolal si k sobe
matku predstavenou:
"Tak vypravej, ma dcero, jak probihala vase pout."
"Byla to tezka, velmi tezka cesta, monsignore. Pan na nas seslal mnoho
nastrah, ale vsechny jsme je ve zdravi prekonaly."
"A jake nastrahy mas na mysli?" pta se biskup.
"Ty nejtezsi, otce. Jen co jsme nalodily, namornici se opili a hned prvni noc
nas vsechny znasilnili. Tedy az na sestru Angeliku."
"O, muj Boze," krizuje se Biskup.
"A to neni vsechno, po nekolika dnech nasi lod prepadli pirati, namorniky
pozabijeli, to je urcite Pan tak potrestal za jejich hrichy. A nas vsechny
znasilnili. Tedy krome sestry Angeliky."
"Ach, Mon Dieu!" povzdychne si biskup.
"Ale to jeste neni vsechno. Hned dalsi den prisla hrozna boure a ta nas
zahnala k pobrezi Afriky, kde lod ztroskotala. Vsichni pirati zahynuli ve
vlnach - i je Pan potrestal za jejich hrichy - ale my se vsechny zachranily.
Tri dny jsme putovaly pousti, az jsme narazily na tlupu kocovnych beduinu. A ti
nas znasilnili."
"Vsechny?" pta se biskup.
"Krome sestry Angeliky," odpovi matka predstavena.
"Promin dcero, ze se te vyptavam na tak hrozne zazitky, ale jak to, ze dcera
Angelika vzdy zustala uchranena? To je tak oskliva?"
"To ne, monsignore, ale ona nechtela."

Zpět