Mojzis sesel z hory na blbe strane. No, a nikde nikdo, tak se vydal jednim
smerem a po nekolika tydnech konecne dosel k osade, kde na poli jeden muz
pracoval, a ten Mojzisovi vysvetlil, ze je ve Spanelsku. Mojzis s sebou
samozrejme porad mel ty kamenne desky s deseti prikazanimi a docela se tesil,
az se jich zbavi. Tak se zeptal, jestli by ten Spanel o nejaka nestal, a dava
priklad:
"Tak treba, nepozadas manzelky blizniho sveho."
"Nee, tak to nepujde," rika ten farmar, "vzdyt ja kazdou chvili obstastnuju
pekarovu zenu, moje manzelka si to obcas rozda s reznikem a moje vdana dcera,
ta skoro s kazdym hostem, co se tu objevi. Vite, my Spanele jsme trosku moc
horkokrevni na takova prikazani."
No, tak se Mojzis zeptal na smer a vydal se zpatky do Palestiny. Po par stech
kilometrech uz ho moc bolely ruce, tak se pokousel udat nejake to prikazani v
Italii:
"Tady jedno treba: Nepokrades!"
"Nee, vy snad nevite, kde jste!" divi se italsky rolnik, "vzdyt ja nemam snad
jedinou vec, kterou bych neukradl, a neznam nikoho, kdo by si veci opatroval
jakkoliv jinak. Radsi se spakujte a zmizte!"
Po dalsich par stech kilometru natrefil Mojzis na zidovskeho pastevce a nabizel
mu, jestli nechce nejaka prikazani. Zid se pta:
"A co to stoji, takove prikazani?"
"Nic, je to uplne zadarmo!"
"Tak to je dobre. Tak ja si jich vezmu deset!"

Zpět